O cestě z Babic do Zalacsany

Vyrážíme dopoledne. Balíme taky dopoledne. Já jsem zapomněla plavky, Norbík košile. Příště se musíme balít den předem. Po desáté vyrážíme směr TESCO UH, do směnárny. Za 15000 forintů jsme zaplatili 1002 Kč. Pak Norbíkovi chybí kabel k mobilu a navigaci. Voláme Sofči. Ani ona ani Robča ho nemají. (Po příjezdu do hotelu objeven v na podlaze u spolujezdce). Takže ještě jednou do TESCA pro káblík. A pak už na dálnici směr Bzenec, po 50tce do Břeclavi na benzín a po D2 směr Rakousko k památníku bitvy na Moravském poli rok 1278.

Pak dále k Neziderskému jezeru (= Neusiedler See) největšímu jezeru v Rakousku. Kolem ani noha, ale v létě tam musí být davy.

Provoz na silnici je ve srovnání s naší D1 téměř nulový, hlavně mimo města. Cesta Maďarskem je klidná, dokonce až tak, že projíždíme několik kilometrů lesem, ve kterém jsme jen my a někde na stromě číhá Drákula. Na místě jsme před setměním, někdy po čtvrté hodine (podle Norbíka 16:18).

Ubytujeme se v hotelu, který připomíná zámeček. Máme pokoj v prvním patře č. 2. - vysoké stropy (tak 4 metry), dvě okna dokonce dveře na terasu. Část ložnice, část obýváček, předsíňka s věstavěnými skříněmi a koupelna se sprchovým koutem a záchodem.

Sedíme a šudlíme mobily. Na večeři jdeme po půl sedmé do restaurace v přízemí. Já můžu procvičit svoji němčinu - objednávám Norbíkovi červené víno a sobě velkou neperlivou vodu "still und groß" = sedmička v láhvi. Vybírám si brambory a řízek a k tomu zeleninové saláty. Norbík měl chili con carne s rýží. Po večeři jsme meli sladkou tečku nebo já spíš tři tečky v podobě místních zákusků.

Večer Norbík vytuhnul už kolem deváté. Únava z cesty mu dala zabrat.