Hrad Szigliget a výstup na vulkán Badacsony

První vzhůru byl samozřejmě Norbík, který využil pracovní stolek v obýváku a připojil se do práce (Notebook vzal s sebout :). Na jsme vyrazili kolem půl deváté. Já jsem si naložila míchaná vajíčka, zeleninu a chleba. Norbík k tomu ještě sýr a pálivou papriku.

Po snídani jsme se nachystali a vyrazili jsme směr InterSport ve městě Keszthely. Hned na proti Intersportu, kde jsem si koupila své nejdražší plavky v životě - stály 32000 forintů, což je kolem dvou tisíc českých korun. Aby to Norbíkovi nebylo líto, jemu jsme koupili khaki kšiltovku Nike. Pak vzhůru přes parkoviště do DMka na zubrní pastu, kterou jsme taky zapomněli (resp. vzali jen zbytek), čaj a rýžové chlebírky na výlet. A ještě do Intersparu pro vodu, dětem pro bonbóny - měli tam i nějaké JJo bonbóny , Pedro a Roksy, ale vzali jsme nějaké maďarské. A Negro!, které jsem si oblíbila v Chorvatsku a Řecku.

A pak konečně na zříceninu hradu Szigliget. Parkoviště bylo kousek po zříceninou.

Prolezli jsme ji důkladně a ztama už byl výhled na Balaton, ktery byl v nějakém oparu.

I když svítilo sluníčko tak nebylo jasno. Norbík tvrdil, že je to písek ze Sahary. Lidí tam bylo malinko a tak jsme mohli vyzkoušet i pranýř.

Když jsme odcházeli tak jsme nezapomněli koupit i magnetku.

Po zřícenině jsme přejeli autem do vesničky nad Balatonem Badacsonytomaj. Nad kterou se tyčí vyhaslý vulkán Badacsony.

Zaparkovali jsme u hřbitova a vydali jsme se vzhůru. Překvapila nás křížová cesta. Jednotlivá zastavení vypadala jako homole vyskládané z čediče a v horní části byl reliéf - výjev z křížové cesty. Cesta začala pro nás zastavením číslo 2 a skončila kdesi nahoře zastavením číslo 15 - vzkřížený Pán Ježíš. V dolní části cesty rostly volně v lese sněženky. To byla nádhera!

Už jsem dostávla hlad a tak se mi cíl jevil nekonečně daleko. Tedy ne úplně cíl cesty, ale místo, kde se najíme. To bylo u kostelíka, který postavili taky asi z čediče a před ním byli tři mohutné kamenné kříže, ty po stranách prázdné a uprostřed v nadživotní velikosti kamenný ukřižovaný Pán Ježíš. Místo bylo tiché, je nad hlavama nám letělo letadlo a na stromech jsme slyšeli ptáky.

Možná to místo někdy navštívil Jan Pavel II. (ale pochybuju - nevím jak by to fyzicky zvhládl), ale kokusek za kostelm byl takový strk = zkratka k místu se zaskleným obrazem papeže a snad i část okružní cesty nesla jeho jméno.

Když jsme vyfuněli nahoru (liduprázdným lesem), cestou nás předběhl jeden mladý muž, dostali jsme se k rozhledně, která ale byla uzavřená.

Pak jsme uvideli mladou rodinu - pán nás pozdravil slovy "Dobrý den." Neuvěřitelné. :) Cestou zpět jsme už nikoho nepotkali. Kolena dostala místy zabrat.

Vždyť jsme nastoupali ze 130m nad mořem na 437 metrů nad mořem! Kdybych to věděla tak bych tam určitě nelezla :) :). Po cestě jsme si vychutnali výhledy na Balaton, který má na jaře zvláštní modrozelenou barvu.

Na zpáteční cestě z této Badacsonytomaj jsme ještě jednou navštívili Intersport, abychom si koupili pantofle do wellness v sousedním hotelu (asi 1km od našeho - velmi moderní komplex). Využili jsme bazének s proudy, parní saunu, venkovní bazén shledal Norbík příliš studeným. Doufám, žejsme řádně promasírovali celé tělo a zítra budu schopná slézt po schodech do restaurace na jídlo!

Po wellnessu rychle na večeři - ochutnala jsem Rǒsti (bramborák s jablky), řízek, roládu a k tomu zeleninu a ještě vídeňský palačinkový koláč (spíš nákyp) s tvarohem. Norbík si dal paprikáš a rýži a neodolal řízečku. Dnes pro změnu Ryzlink. Já opět vodu a sladkou tečku. Tu už neměl Norbík kam dát :).

P.S.: Zapomněla jsem pochválit pěkné a čisté WC na zřícenine.