Výlet do Keszthely do muzea a na pobřeží Balatonu

Tak jo schody jsem ráno do restaurace zvládla, ale trochu ty lýtka stejně cítím :). Po snídani jsme se vydali směrem Keszthely.

Městečko s krásným velkým zámkem a taky muzeeem lovu a muzeem kde jsou modely železnice s vláčky, které svítí a jezdí. Nevím kdo, ale v muzeu lovu bylo obrovské možství vycpaných zvítat snad z celého světa, trofejí - paroží a taky rytin do paroží. Velkou část sbírek pořídil ve 20. století muž, který procestoval kde jakou zemi.

Vláčky byly ve druhém patře tohoto muzea. Strávili jsme tam necelou hodinu, ale dovedu si představit i delší dobu.

Potom jsme se vydali do zámeckého parku - asi 6 minut chůze. Auto zůstalo zaparkované před muzeem (jo a zase jsme si tam koupili magnetku). Zámek veliký asi jako čtyři buchlovické zámky. A před zámkem lavečky - oběd a telefonát Sofince, abychom měli inforamce o tom, jak se mají v Babicích.

Na lavičce před zámkem rodina se třemi dětmi - Češi :). Zaujal nás pařez obrovského dubu s informacemi o rodine Festetics, která se o zámek starala. V roce 1948 jim ho stát vzal (a myslím, že nevrátil, protože utekli na konci druhé světové války)- Ještě jsme po menším hledání prošli - zadarmo - skleníkem - ne moc velký, ale s krásným květem ibišku a třemi orchidejemi přímo na kmeni stromu.

Škoda, že jsem stejně jako v muzeu nenavštívila místní toalety. Celou cestu (mírně dolů) přes náměstí a park Balatonu jsem si to vyčítala. Naštěstí tam bylo funkční WC. U Balatonu mě překvalilo to, že nevidím žádné pláže. Moderní vysoký hotel i nové apartmány ano, ale místo, kde by se člověk položil na ručník a vešel do vody - nikde.

Zato jsme na vodě uvideli labutě, které byli celkem zvyklé ignorovat turisty. Se dvěma jsem se vyfotila a zase ta čeština kolem nás :). Od vody foukal mírný větřík, tak jsem byla ráda, že mám svou fialovou čepičku. Na molu by na řetězech "zámečky lásky", v některých částech jeden vedle druhého. Taky mě zaujalo jak měla starší budova na pláži pomocí plakátů na fasádě imitované dveře, okna a v nich jako by byli lidé.

Skoro stejnou cestou (patnáct až dvacet minut) jsme se vraceli zpátky. V parku, který jsme procházeli, se pilně pracovalo na jeho obnově, ale taky běhalo, protože parta dětí pod vedením trenéra běhala asi sto metrů. Taky tam místní televizní stanice natáčela rozhovor s nějakou holkou - možná běžkyní. Menšími uličkami jsme se postupně propracovali na náměstí na kterém stojí místní kostel. Asi gotika :). Asi to není ten, po kterém se město jmenuje, ale je pěkný a docela veliký. Z náměstí jsme šli dlouho rovnou ulicí, která mírně stoupá až k zámku. Ulici lemují různé obchůdky a místa, kde se dá najíst. Ještě zdaleka nezačala turistická sezóna, takže ne všechny byly otevřené.

Po návratu jsme si dali krátký čaj na terase u pokoje. Ale byrzy nás vyhnalo to, že se zatáhlo a ochladilo.

Pak jsme sešli do místního wellness, které se ten den otevíralo. Vířivka, sauna, bazén(ek). V něm se dalo trochu plavat a jedna dvojice v něm dokonce hrála šachy na stolečku. N avřečinu nám blesk vyhodil pojistky, ale brzy se vše obnovilo.

Neobnovila jsem moje pero, chybí mi správná náplň, tak snad to dopíšu propiskou.

Mně se nejvíc líbilo v teplé vířivce, kde nám jedni starší milí manželé ukázali, co máme zmáčknout, aby to pěkně bublalo. Norbík zkusil i saunu.

Pak jsme šli na večeři. Moji favorité jsou řízek, zelenina - tentokrát čerstvá i teplá a samozřejmě sladká tečka. Nbo spíš tři tečky. Pro omluvu dodávám, že zákusky jsou opravu malé. Norbík si dal taky dušenou zeleninu, kousek žeber, tarhoňu a řízeček. A víno. A pak letěl na náš záchod :). Ne naposledy. Příště si musíme vzít oškorušovici! Noc byla veselá, nejprve jsme oba nemohli usnout (už byla půlnoc), pak Norbíkovi výlety do koupelny. Takže se nám ráno moc nechtělo vstávat :).