Výlet na ostrov v jezeře Kís balaton

S Norbíkem jsme se domluvili na odpočinkový den. Po snídani jsme se vydali na ostrůvek v jezeře Kís Balaton do kterého se vlévá řeka Zala.

Kolem ostrůvku, který je asi dva kilometry dlouhý a celkem úzký roste rákosí. Na několika místech je rákosí vysekané a často navštěvované rybáři. Taky tu můžete vidět vodní ptáky a my jsme viděli i dva hady. Toho druhého Norbík vyfotil a vypadal jako užovka obojková. A zase jsme tu potkali jen malinko výletníků.

Většinou to byly dvojice pěších. Na ostrůvku jsme si dali o oběd a po krásném dřevěném mostu jsme se vrátili k autu. Všude se potvrdilo, že mimo sezónu se parkovné neplatí.

Ještě jsem se vydali k pozůstatkům z období Velké Moravy. Základy poměrně velkého raně středověkého kostela, sochy Cyrila a Metoděje a vzpomínka na knížete Pribinu, kterého vyhnali vládcové Velke Moravy z Nitry.

Kousek od tohot místa (asi dvěstě až třista metrů po silnici a pak odbočit přes malý mostek - vše pěšky) měla být římská bazilika. Cestu po silnici jsme zvládli, provoz byl skoro nulový, ale u mostku nás zradila mokřina - k bazilice leda v gumákách! Tak jsme to otočili a autem se pak vrátili do hotelu.

V hotelu jsme si dali na terase čaj a udělali si čtenářský koutek. Do večera se mi podařilo přečíst celou knihu "Vražedný koláček", kteoru mám doma od Vánoc. Ve čtení jsme pokračovali i po večeři. Já jsem měla obalované kuřecí křidýlka, kuřecí prsa - trochu suché plátky, dušenou zeleninu, smažený květkák a misku čerstvé zeleniny i svařenou řepou. Jo a sladkou trojtečku.

Norbík si dal temešvárskou omáčku s dušenou krůtou a bakalařskou polévkou. A taky to křidýlko. A já tradičně vodu a Norbík Ryzlink vlašský.

Moc dlouho jsme neponocovali, protože nás ráno čekalo balení, snídaně a odjezd domů.

P.S.: Na ostrově by se šikl dalekohled.

Poznámky od Norbíka

Původně jsem chtěl, abysme vyrazili na poloostrav Tihany, ale zjistili jsme, že to je dost daleko. Tak někdy příště.

Malý Balaton, který leží na východ od Balatonu, jsou vlastně soustava jezer a mokřin, které zadržují bahno z řeky Zala, aby nezanášela Balaton a Maďarsku ještě dlouho vydržel tak jak je.

Díky mokřinám, rákosí a ostrůvkům tam jde potkat spustu druhů ptáků. My jsme se objevili brzy na jaře a tak jsme tam nepotkali žádné turisty, ale především místní rybáře, které jsme se snažili nerušit. Celý ostrůvek jsme obešli po pěšinkách. Občas nám nějaká pěšinka zmizela pak jsme šli lesem. Pěšinky vedli i těsně kolem břehů a tak jsme občas vyrušili divoké husy nebo kachny, které se pokojně krmili na břehu.

Vykopávky z období Velké Moravy, jsem našel na mapě. Původně se to místo jmenovalo Blatnohrad.

A vzhledem k tomu, že blato je staroslověnsky bažina, tak se po pokusu o návštěvu římské baziliky, jménu se není co divit. Sice to nevypadalo, ale tráva byla tak podmáčená, že při stoupnutí na ni jsem začal zapadat do mokřiny. Bylo zajímavé vidět v Maďarsku pozůstatky, které souvisí s Velkou Moravou, ke které máme u nás na Slovácku blízko.